Ještě?

23. března 2018 v 18:00 | Victoria
Každý den nás posouvá vpřed. Každý měsíc vyjde na svět nový objev. Každý krok ovlivní následky. Někdy se stanou věci, které nás posouvají dál, do nějakého určitého bodu. A my nevíme, kde jsme se tam ocitli. Ne, nevíme spíš, JAK jsme se tam ocitli. Často nás zděsí naše rozhodnutí až o chvíli později, když se na ně ohlédneme zpátky.

Dopis je jedno z těch neodvolatelných. Když uděláte poslední tečku, zalepíte obálku, nalepíte známku, hodíte do schránky, už není cesty zpět. A přeci nás to neděsí. Psaní dopisů se nám teď jeví jako naprostá banalita. Nikdy nás nezajímá, co se tam děje. Tam mezi bílými papíry, na řádcích.

Okolo nás se přesouvají tisíce nebo už jenm stovky dopisů, které jsou osobní. Ostatní jsou studené, nehezké, přesně nalinkované na počítači. Netuším, jestli jste někdy dostali dopis, ale já ano, pár. Milovala jsem roztržení obálky. Vždycky to bylo jako vypuštění slov, vzduchu, který byl kolem pisatele a potom uschován, aby mi připomněl parfém odesílatele, vůni jeho kávy. Někdy jsou stránky pokapané zmrzlinou, ušpiněné rtěnkou. To je dělá originální. Naše. Přesně tyhle.

Chci, abyste se zamysleli nad tím, proč dopisů tolik ubývá, těch pravých dopisů. A ne, není to jenom kvůli moderním technologiím. Jsme lidé a naše srdce nemají omezený rozpočet na lásku, ne. Naše srdce si jí vyrábějí a my ji dáváme do každého slova. Tak posílejte lásku.
Victoria
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama