Únor 2018

Nová šťáva

16. února 2018 v 8:28 | Victoria

Někteří znás mají sny. Některé velké, na celý život, další malé, v kkteré doufají už dnes. Dnešní okolí je ale velmi specifické a hlavnně: pesimistické. Sny často zůstávají jenom sny. Vždycky jsem jenom kroutila hlavou nad těmi lidmi, kteří se dokázali ve vteřině zvednout a odjet na druhou zeměkouli, protože si myslím, že takový druh lidí je jenom výmysl z filmů, které každý den vysílají na Barrandově. Nevěřím na lásku na první pohled nebo v tento druh lidí, ale na svoji obhajobu mé, užtak dost negativní osoby, musím přiznat, že já sama mám velké sny a ambice, které se ale plní asi tak jednomu člověku z milionu. A myslím, že se to vůbec nekkříží s mými názory, které jsem tu popsala.
Sny se vyvíjejí podle naší představivosti a ochoty do toho vložit co nejvíce energie, která by poháněla naši fantazii. Zkouší se různé možnosti, alternativy. Každé dítě ve svém dětství věnovalo alespoň několik hodin tvoření svého vlastního světa. Moje malá sestra žije jídlem, ikdyž jí je teprve jedenáct. Ráda ji pozoruji, když stojí u všech těch hrnců, kontroluje maso v troubě a utahuje si zástěru, protože jí je moc dlouhá. Vždycky si říkám, jak může být tak zapálená do svého umění, tak energetická. Každý den sedí u stolu naproti mně a na každý list papíru v okruhu patnácti metrů kreslí svoje sladkodlané kamarády, které si potom podle svojí fantazie dozdobuje. Takhle vznikly pod její rukou borůvko-brusinkové muffiny, čokoládové bonboný se zázvorem nebo led s borůvkami a karamelem. Přiznávám, že některé z nich jsou velmi šílené. Moje sestřička ale posouvá vždycky své hranice ještě o kousíček dál. Před pár měsíci tedy přišla k mojí mamince a podala jí vlastnoručně vymyšlený recept, aby jí ho zkontrolovala, jestli má všechno dobře a jestli se to dá uvařit. Dodnes se můžu tedy utlouct po jejích Zamrkvených těstovinách, jak to sama nazvala. Myslím, že v dalších letech, a pevně v to věřím, bude posouvat svoje nadání ještě dál. Jednou se jí určitě splní sny, protože ona má energii dostatečně velkou na to, aby se stala kritičkou pro Michellin. Nebo si otevře vlastní restauraci a vytvoří úplně nové jídlo, které bude známé po celém světě. Když jsem doma poprvé řekla, že budu architektkou velkých staveb, které budou vysoké až do nebe, tak se hned přihlásila o první stavbu, kterou kdy postavím. Prý z toho udělá hotel a bude tam vařit pro princezny. Od té doby ale naše sny neprošly nijak velkými změnami. Sestra se změnila z kuchařky na kritičku a moje stavby až do nebe na opery a olympijské stadiony.
Stačí mít jenom velké sny a potom je formovat do přijatelně velké koule, která se vejde do našeho světa. A pak si z toho uždibovat kousky a proměnit je ve skutečnost. Ve skutečně reálnou hmotu. A na to já energii myslím, že mám. Je to přece jenom chemie, ne? Přeměna výchozí látky, snu, na produkt, splněný sen. Lehké, ne? Tak se snažte.

Victoria

Výměna?

5. února 2018 v 8:05 | Victoria
Člověk se rodí díky něčí bolesti. Začíná cítit a křičet.
Zkouší nové nadechnutí, teplo.
To hladové nadechnutí po vynoření z vody.

Zkoušet nové věci je pro všechny velký strach, pro někoho extáze a zábava. Žijí život různě. Jsou ale jenom dva typy lidí. Vlající a stálice. Každý člověk je obojí, ale něco víc a něco míň. Vlající si užívají všech věcí. Stálice je za nimi uklízí jako máma hračky po dítěti.

Téma ,,Žít svůj život" je možná to nejhorší klišé, co tu zatím bylo. Někdo se zřejmě nudil. Žít svůj život se nedá. On žije sám a nikdo ho nemusí řídit. To je na něm to nejlepší. Žít život, který si musíte vymyslet sami je nuda. Jednou by vám došly nápady.

Složit zbraně a nechat se táhnout proudem. To by sedělo na můj zpusob žití. Nikdy mi nešlo žít ani měsíc v klidu. A nevadí mi to ani nechybí. Překvapení jsou někdy drsná. Ale jsou.

Victoria