Tváře a svět

24. ledna 2018 v 18:31 | Victoria

Jak často můžeme ovlivnit svoje myšlení? Myslím, že nikdy. Vždycky nás pohání nějaká emoce. Veřejné mínění je, že nejčastěji a skoro vždy je to vztek. To si ale nemyslím. Mě k vyřknutí myšlenky pohání vždycky něco jiného. Často stísněnost, smutek či strach. Vztek jen velmi zřídka.

Obvykle nás něco ale celou dobu tlumí. Nervozita, strach, že někomu ublížíte svými slovy, pošetilost. Mnoho lidí se neumí prosadit mezi těmi skvělými. Myslím, že patřím mezi ně, ale jenom v určitých případech. Jako bych měla několik tváří. Jednu nastavovala ve škole, kde jsem opatrná, hlídám si, co si o mně lidé myslí, ale nedaří se mi to a ze všech těhle tváří ji mám nejmíň ráda. Druhou vystavuji na své tváři, když jsem mezi svými přáteli, mimo školu a všechny, kteří mě tam potkávají, jsem uvolněná. Nikdo mě nesoudí, protože mě mají rádi. Další si ale buduji i před sebou, netuším proč. Z velké části mě ovlivnily knihy a jejich příběhy. Když se dostanu do svízelné situace, napadne mě nejdřív, co by udělala postava z knihy. Nikdy mě jako první nenapadne, co by udělala Victoria.

Někdy mě z ironie napadá, že bych brala nějakou seznamku pro mě a mě. Proto jsem si možná i začala psát deník. Píšu do něj vždycky, co mě vzácně napadne, co napadne opravdovou a ne falešnou Victorii. Pak si ho čtu nazpátek a snažím se poznat sebe. Tu holku, co to napsala. Jsem turista ve svém životě. A chci si ho vyfotit správně. Cvak! Co nejvíce se vžít do svojí role a napodobit se. Jako hlavní roli v monologu.

Mrzí mě, že mě moji nejbližší přátelé neznají, ale jak jim můžu říct, kdo jsem, když se ani neznám. Všechny moje nápady jsou někým označeny, všechny moje myšlenky jsou ovlivněny. Každý kousek má svůj lesk. A já je sbírám a ukládám.

We'll end up painted on the road.
All the broken glass sparkling.
Blowing sh%t up with homemade dynamite.

Někdy bych tak chtěla je chytnout za ramena a vytřást z nich, kdo sakra jsem. Jak mě vidí a co všechno o mně ví. Poznat sebe, vidět se, jejich myslí, očima. Každý z nás si buduje někdy svoji vlastní zeď, ale já začala velmi brzo a vůbec se mi to nevyplatilo. Neumím s lidmi komunikovat nebo je bavit, protože jsem za zdí promrhala spoustu času. A teď jim to musím všechno říkat pomocí esemesky, blogu. Což je ten nejhorší způsob, jaký znám, ale aspoň něco dělám. Tak nedělejte stejnou chybu.

Mrzí mě to.

Victoria













 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Žanetka_8_8 Žanetka_8_8 | 26. ledna 2018 v 16:40 | Reagovat

Jsi nevychovaná holka. Zkusila jsi se někdy na sebou vůbec zamyslet, jestli to někoho vůbec zajímá? Ne. Holka ty tvoje problémy nejsou ani problémy. Zkus se někdy nad sebou zamyslet a pak až něco piš, natož publikuj.Kdybych tě znala, tak bych tě radši neznala.

2 Gertrůda Gertrůda | 26. ledna 2018 v 16:41 | Reagovat

Myslím si, že tvůj blog je jen snaha puberťačky ze sebe udělat někoho zajímého. Když se ti kluk líbí, tak mu to prostě řekni. Kdybych byla tvoje kamarádka, měla bych z tebe jenom srandu.

3 Elen Elen | 26. ledna 2018 v 16:41 | Reagovat

Myslím si, že jsi jen nevyspělá malá holka, co si o sobě myslí něco víc a snaží se být zajímavá. Nemáš páru o opravdových problémech a děláš tu jen z komára velblouda. Jak si tak přičítám ten tvůj blog, tak mě napadá: „Čte si to ta holka vůbec po sobě? Ví, že to je hovadina, která nedává smysl?“
To, co jsem píšeš jsou prostě píčoviny a ne normální blog, který by někoho zajímal. Buď se zamysli nad tím, co děláš a píšeš, nebo se jdi prostě zahrabat.

4 WEE WEE | 29. ledna 2018 v 14:45 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]: Vážně užasný reakce. Je neskutečný, že i když se ti tak hnusí moje "kecy", tak jsi přečetla celej můj blog. Když je to tak šílený, tak to nečti. A mimochodem, kde jsem psala, že se mi líbí nějakej kluk? Ty začni sakra přemýšlet! A jestli jsem jenom puberťačka, to mi to jako ubírá na síle názoru nebo co? To jsi jako nějaká zhrzená ženská? Protože tohle fakt nepotřebuju, nějakou fůrii, co si krátí čas hatěním.

5 Elen Elen | 10. února 2018 v 13:13 | Reagovat

[4]: ano, jsem jen zhrzená ženská... Ale mám mozek a důstojnost. Narozdíl od tebe. Ráda čtu hloupé blogy, a pak je komentují, protože se mi líbí kazit hloupoučké děcké sny. Až vyrosteš, přečti si to znovu, ano?

6 WEE WEE | 10. února 2018 v 15:33 | Reagovat

[5]: Je to tak zvláštní, že cítíš moji naivitu a já zase tvoji zahořklost, která z tohohle jenom čiší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama