Strach nebo zbabělost

23. října 2017 v 20:30 | Victoria
Zbabělost......strach. Někdy člověk nepozná rozdíl. Někdy se jenom schovává před skutečností, realitou. Často nás děsí naše myšlenky a činy. Snažím se vyhýbat všemu, co se mi děje v mém životě obráceně. Moje přátelství k ostatním lidem se myslím nikdy nezmění. Ale bojím se své výbušné a agresivní povahy. Reaguji na podměty, které jsou úplně zanedbatelné. Moji přátelé jsou puberťáci a já bych se s nimi tomu měla zasmát, ale já nejsem oni. Jsem jiná. Moje okolí mi to dávalo dříve hodně najevo. Teď.......teď si myslím na mě zvyklo a přijalo mě možná víc, než já sama.

Děsí mě, že se mi vyplnil sen, který mám v hlavě už několik let. Možná sedm osm roků. Což je dost velká ironie, protože mě teď děsí. Celé roky jsem se snažila se co nejvíce uzavřít a izolovat od lidí. Aby o mňě nikdo nevěděl nic. Jakobych se ztratila. A najednou.....najednou mě můj idiotskej nápad dohnal. Můj nejlepší přítel mě nezná ani z jedný miliontiny. Každý, koho znám, vídá jenom jednu moji část. A bylo to. Můj sen se stal a já si toho nevšimla.

Začala jsem uvažovat nad tím, co se se mnou děje. Uvědomila jsem si, že začínám být uzavřená i před svými přáteli. Dnes mi jeden z důležitých lidí v mém životě řekl, že nechce přijít o moje přátelství. Byla to jedna z nejhezčích věcí, kterou jsem od něj zatím slyšela. Jenom mě mrzelo, že si ještě nedokázal odvodit, že moje přátelství nikdy neztratí, protože se mě nezbaví. Budu na něj nalepená ještě alespoň dalších pět let jistojistě. Mám ho ráda, ale tak nějak nechci, aby znal všechny ty sračky, co mám v hlavě a bojím se je říct už jenom sama sobě. Tomu se říká strach ze samy sebe. Bojím se cokoliv říct svým přátelům, protože vím, že by mě v některých věcech hodně těžce odsoudili. Tvrdě. Děsí mě představa, že přijdu i o poslední moje nejdražší lidi, co mám kolem sebe. Vím, že se nemůžu schovávat sama před sebou, ale sebe před nimi schovávat můž. A že to dělám moc dobře. Sem tam mi něco vyleze z pusy, ale nikdo to prostě nepochopí. Nikdo moje hovadiny nechápe, ani já sama a proto se samy sebe bojím.

Victoria
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 23. října 2017 v 20:44 | Reagovat

zajímavě napsaný

2 K. K. | Web | 23. října 2017 v 23:52 | Reagovat

Hodně výstižně napsané:)

3 Aju-le Aju-le | 24. října 2017 v 10:00 | Reagovat

Pěkný článek, mám to hodně podobně jako ty a aspoň vím, že nejsem sama. :)

4 Xantila Xantila | Web | 24. října 2017 v 14:07 | Reagovat

Tak tohle je skoro nepříjemně blízko tomu, jak se také cítím. Výborný článek, velmi výstižný.

5 WEE WEE | 24. října 2017 v 14:39 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:

[4]: Je neskutečně děsivé, kolik nás je! Vůbec jsem si to neuvědomila. Je kolem nás hodně bolesti, kterou musíme nějak rozptýlit, takže si hledám způsob. Můj deník ale už nestačí, takže píšu sem, kde mi to uleví a je taky možnost, že si to přečte osoba, které je to věnováno. Moc děkuju za takovouhle podporu.

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 31. října 2017 v 23:21 | Reagovat

Zajímavý, ale ne dlouhodobě možný- v dnešní době. Už hodně věcí na sebe práskáš tady na blogu- a třeba si toho ani nevšímáš. Čím víc se budeš někde na síti projevovat (nebo k tomu budeš nějak nucena) tím toho bude víc a víc. Bude to třeba dlouho trvat, ale nakonec se odhalíš a pak se podíváš zpátky a zděsíš se, co jsi to vlastně udělala. A nemusí to být na jednom místě. A stejně se může najít někdo, kdo ty miliardy střípků tvých myšlenek v článcích, like, komentářích, v jakémkoliv vyjádření, posbírá a dá si tvůj celistvý obraz dohromady. A překvapí tě i samotnou jaká jsi byla a co se z tebe stalo.
Jsme společnost, která je neuvěřitelně odhalená a nejodhalenější jsou ti, kteří se snaží zůstat odříznuti.

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 31. října 2017 v 23:23 | Reagovat

[6]: Promiň jestli to zní nesmyslně a něco se tam opakuje, ztratila jsem se ve svých myšlenkách.

8 AIM! AIM! | 2. listopadu 2017 v 8:28 | Reagovat

Tento článek byl pro mě velmi zajímavý, protože už pěknou řádku let mě trápí naprosto opačný problém: melu a melu... a lidé mě odsuzují přesně, jak říkáš. Ne všichni samozřejmě, ale nikdy nevím, kdy mě kdo už bude mít dost. Je třeba najít nějaký zdravý střed a já věřím, že se ti to povede ;-)

9 AIM! AIM! | Web | 2. listopadu 2017 v 8:29 | Reagovat

A strach neměj, protože pokud jim na tobě skutečně záleží, tak tě budou chtít poznávat a neodsoudí tě za žádnou cenu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama