Říjen 2017

Moje koule na noze

Čtvrtek v 19:06 | Victoria
Sice nejsem na světě a tady obecně nějak dlouho, ale už za tuhle krátkou dobu jsem zjistila, že každý má nějakou svoji kouli na noze. Možná, že všem říkám, že můj nejoblíbenější koníček je nějaká banalita jako čtení, malování nebo psaní podivných příběhů do šuplíku, ale to je jedna velká nepodstatná hloupost. Po pravdě, největší zábava pro mne je pozorovat lidi kolem sebe a vidět jejich clonu, kouli na noze. Všichni nějakou máme a já si myslím, že bychom se jí neměli zbavovat způsobem, tak a teď je pryč, protože to by se nedokázalo odpoutat od našeho vědomí. Moje koule na noze je tu se mnou už víc než osm let. A od té doby jsem se jí nikdy nezbavila. Snažila sem se tak úporně moc, až jsem si z ní vytvořila moji největší slabinu. A moje noční můra se stala skutečností. Všichni to teď vědí, jak by ne, když to vidí přímo před sebou. Jenom čekám, až někdo udeří, vezme mi moji kouli na noze a udělá mi do hrudníku díru.

Dloho dobu jsem někomu říkala nejlepší přítel. Ale až dneska mi došlo, že on se jako nejlepší přítel nechová a jak je šíleně směšné mu tak dál říkat. Nikdy bych ho ale nemohla vymazat ze svého života, vytrhnout ho. Výdám ho každý den a každý den si říkám, co se mnou dělá už jenom jeho přítomnost, jak ho vyhledávám, když jsem smutná nebo naštvaná, protože vím, že on jediný mi pomůže dokonale zapomenout a rozesmát mě. Ale vím, že já tohle pro něj nejsem a nikdy nebudu. Nejsem jako ostatní, kteří jsou mnohem lepší než já. Nejsem jako ldi, kteří ho obklopují.

Já ho ale i přes tu masu lidí cítím. A šíleně se za to stydím. Že je to zrovna on. Nevím, ale asi jsem si ho podvědomě vybrala, protože čtu moc románů a vyhodnotila jsem ho jako postavu, která jednou projde nějakou proměnnou? Zní to hloupě, ale nějak tuším, že je to pravda. Můj život je jako telenovela, román, který by se určitě ujal hned, jak bych ho někam poslala, ale tohle je život. Hezky načrtnutý na papíře a pak zmačkaný, protože byl udělaný křivě. Život jako z románu...zní to pateticky. Ale tohle není román, ale můj život, kde člověk, se kterým se cítím v bezpečí a přitom ohrožená, nikdy neprojde proměnnou v krásného motýla. Takováhle kouzla já neumím. Jsem jenom sobeká mrcha.

Victoria